Nakonec až květnová Rally Český Krumlov se pro Rally Team Volenice stala úvodním podnikem letošní sezóny.
Po loňské poruše motoru v Příbrami se stavba nového motoru a zejména repase převodovky protáhla až do začátku května a úvod sezóny tak musely posádky RTV oželet. O to více se ale stupňovala nervozita před blížící se krumlovskou soutěží, která svými náročnými a rychlými tratěmi budí v jezdcích zcela oprávněný respekt. Příprava vozu probíhala do posledních chvil před soutěží, nakonec se ale vše podařilo zdárně dokončit a posádka Martin Knížek – Petr Šimůnek mohla vyrazit vstříc seznamovacím jízdám bez obav o kondici vozu.
Pro Martina byl start v Krumlově premiérou nejen mezi historiky, ale také v dlouhých dvoudenních soutěžích s nočními zkouškami. Nervozita proto byla o trochu větší než obvykle a ještě zesílila po absolvování seznamovacích jízd na vyhlášených erzetách Malonty, Slavkov či Kohout, které byly navíc po vytrvalých deštích velmi kluzké a plné nečistot.
Technická přejímka naštěstí proběhla bez sebemenších problémů, což při zcela svévolném výkladu Přílohy K Mezinárodních sportovních řádů, jaký předvedli techničtí komisaři na předsezónním testování, rozhodně není samozřejmost. Na vysvětlenou, jakými zásadními problémy se naši komisaři např. zabývají – Příloha K výslovně stanoví, že výplně dveří je možno nahradit libovolnými jinými. Komisaři však usoudili, že výplně dveří volenického Favoritu mohou být nahrazeny libovolnými jinými, jen ne těmi, které byly na voze namontovány při testování. Pro objektivnost dodejme, že některým přítomným komisařům byla logika takového výroku také podezřelá, nicméně konečný verdikt zněl – předělat. S (zcela zbytečně) vykonanou prací při výměně výplní již byli komisaři při přejímce v Budějovicích spokojeni, nic tedy Martinovi s Petrem nebránilo odstartovat do úvodní zkoušky na českobudějovickém výstavišti.
Foto: Zuzana Traxmandlová
Tradiční předstartovní dilema – jaké zvolit pneumatiky – tentokrát vyřešilo několik vydatných přeháněk těsně před startem soutěže, volba proto byla jednoznačná a stejná, jako pro zbytek páteční etapy – mokré pneu. První erzeta na výstavišti se ale volenické posádce příliš nepovedla. Ne snad, že by se závodníkům na trati nedařilo, naopak podle časoměřičů byl zajetý čas po dvou okruzích velmi dobrý, ale posádka se v závěru druhého okruhu po krátké diskusi o dostatečnosti počtu odjetých kol rozhodla vykroužit ještě okruh třetí. Přestože se oběma členům posádky dostalo kvalitního vzdělání a prokazatelně zvládají minimálně malou násobilku, jednoduché sčítání se ukázalo být v tom momentě nad jejich síly. Výsledkem byl suverénně nejhorší čas v poli historiků a ztráta zhruba minuty a půl na nejbližší soupeře.
Po krátkém servisu, využitém především k namontování světelné rampy, se Martin s Petrem vydali vstříc dalším, tentokrát již klasickým a vyhlášeným rychlostním zkouškám Přídolí a Kohout-Ján. RZ 2 Přídolí absolvovala posádka ještě za světla, ovšem ani zde se nevyhnula problémům. Úvod soutěže komentuje pilot Favoritu takto: „Po zbytečné chybě na okruhu na výstavišti jsme se chtěli soustředit na kvalitní výkon na dalších zkouškách, proto jsme se dohodli, že začneme opatrně a pokusíme se postupně zrychlovat. S tím jsme vyrazili do druhé zkoušky, ovšem předsevzetí vzalo za své hned v první těžší zatáčce, kam jsme po mojí chybě přijeli příliš rychle a na velmi kluzkém povrchu opustili trať. Naštěstí byl v tom místě dostatek ochotných diváků, kteří nám velice rychle z příkopu pomohli a my jsme tak ztratili jen několik sekund. Tímto jim ještě jednou moc děkujeme. Horší byla ztráta sebevědomí, které jsem neúspěšně hledal až do konce zkoušky a jízda podle toho vypadala. O mnoho lepší to nebylo ani na začátku RZ 3, kde v lese na Kohoutu bylo od „cutování“ zatáček posádkami před námi vytaháno mnoho bláta a trať byla místy neuvěřitelně kluzká. Druhá polovina zkoušky již byla o něco lepší, celkově jsme dosáhli 6. času, ale na nejrychlejší posádku ve třídě jsme v této RZ ztratili dalších 20 s.“
Po první etapě tak volenické posádce patřilo 9. místo celkově se ztrátou více než 2 minut na vedoucí posádku ve třídě D1, kterou byli po pátku Hloušek s Rozsívalem se Škodou 130 LR.
Ve večerním servisu proběhla pouze běžná kontrola podvozku a motoru, žádné zásadní poškození ani závada se neobjevily. Otazníky vyvolávalo pouze počasí, které se večer přeci jen trochu umoudřilo, nicméně předpověď na sobotu věštila přeháňky. Závodníci tak uléhali ke spánku s cílem páteční chyby pustit z hlavy a v sobotu začít znovu a lépe.
Sobotní ráno přivítalo posádky slunečným počasím a bylo jasné, že tratě rychlostních zkoušek budou rychle osychat. Volba pneumatik tak byla o něco jednodušší, i když se dalo čekat, že v lesních úsecích bude stále velké množství vody a bláta. Martin s Petrem zvolili pro úvodní sekci kombinaci středně tvrdých a měkkých slicků a vyrazili vstříc jedné z nejobtížnějších rychlostních zkoušek v Česku, legendárnímu úseku Malonty. Bohužel tato zkouška byla po havárii posádky Šmíd – Venuš zrušena. Jezdec utrpěl po středně těžkém nárazu do stromu zlomeninu obratle – v poslední době neobyčejně frekventované zranění posádek vybavených neobyčejně drahým bezpečnostním prvkem, který by měl právě takovým zraněním předcházet (pilotovi přejeme brzké uzdravení). Volný průjezd rychlostní zkouškou využily posádky k posledním úpravám rozpisu a doplnění kluzkých míst, kterých bylo po pátečním dešti stále mnoho.
Foto: Matěj Skalník
Již v průběhu volného průjezdu se na Favoritu objevila závada, která se projevovala vynecháváním motoru. Ten měl tendenci v nízkých otáčkách zhasínat a ani při plném plynu neměl optimální výkon. Na přejezdu do tankovací zóny se posádka pokusila závadu odhalit, bohužel neúspěšně. Původní podezření padlo na rozdělovač, který volenické posádky podobným způsobem již několikrát potrápil, v dalším průběhu závodu se ale ukázalo, že závada bude spíše v karburátoru – pravděpodobně se zacpala tryska první komory karburátoru. Jízda s takto hendikepovaným vozem byla paradoxně mnohem nepříjemnější na přejezdech, protože ovládání karburátoru fungovalo pouze systémem plný plyn, nebo nic. Na rychlostních zkouškách to ale nijak nevadilo, kromě sníženého výkonu motoru.
První ostrou sobotní rychlostní zkouškou byla pro historiky RZ 5 Rožmitál, která letos bohužel musela být zkrácena na necelých 5 km. Osmý čas celkově odrážel nevýrazný výkon pilota i problémy s motorem, zásadní událostí ovšem byla technická závada a s ní spojená obrovská časová ztráta posádky Hloušek – Rozsíval, čímž se voleničtí dostali na průběžné první místo ve třídě D1. Další zkouškou byl obávaný Slavkov, rovněž zde Martin s Petrem nasadili opatrnější tempo a i zde dosáhli osmého času. Nekonečný přejezd „přískokem vpřed“ do Budějovic posádka zvládla bez větších problémů a od toužebně očekávaného servisu ji dělila jen okruhová zkouška na výstavišti. Rychle tedy zopakovat základy matematiky a tentokrát již správně napočítat do dvou. Na druhý pokus se to nejen podařilo, ale dokonce v průběhu RZ sama zmizela závada na motoru. Dosažený čtvrtý čas byl docela povzbudivý a volenickým se poprvé v soutěži podařilo porazit i posádku bratří Hejhalů a jejich létající Škodu 110.
V servisu tak bylo třeba jen seřídit předstih, rozladěný při hledání závady, a v probíhající silné přeháňce správně zvolit pneumatiky do poslední sekce. Stejné pneumatiky jako ráno se nakonec ukázaly být správnou volbou. Slušný pátý čas na Malontech v sekundě s Hejhaly posádku povzbudil, na krátkém Rožmitálu zajeli Martin s Petrem šestý čas jen 0,1 s za Hejhaly a 0,8 s za čtvrtými Navrátilem s Káňou. Rostoucí tendenci výkonu posádky potvrdil i začátek Slavkova, poté ale před cílem zkoušky přišla chyba, která málem stála posádku pěkný výsledek. Události na poslední zkoušce popisuje spolujezdec Petr Šimůnek: „Zhruba tři čtvrtiny zkoušky jsme projeli v poměrně dobrém tempu a bez problémů, v jedné pravé zatáčce ke konci lesního úseku se ale autu trochu svezl zadek a pravým předním kolem jsme na vnitřku zatáčky zavadili o nějaký kámen. Po nárazu šlo jen velmi těžko otáčet volantem a díky rozhozené geometrii auto jelo, kam chtělo. Museli jsme výrazně zpomalit a do konce zkoušky jsme nabrali ztrátu přes 2 minuty. Místo útoku na vyšší příčky celkového pořadí jsme nakonec byli rádi, že jsme se udrželi na šestém místě celkově a prvním ve třídě D1 a že se nám podařilo dojet až do cíle. Tam nás ale trochu překvapilo, že na cílové rampě nebyl nikdo, komu bychom mohli podat ruku a poděkovat za jinak velmi pěknou soutěž.“
Volenický Favorit, jak se později ukázalo, utrpěl při nárazu značnou deformaci přední nápravnice, jejíž prohnutí a posunutí zapříčinilo kontakt řídicí tyče s karoserií, což bylo důvodem nesnadného otáčení volantem.